NA SNÍDANI S… Veronikou

Ke snídani si nejraději dám…

Pro mě je snídaně opravdu hlavní jídlo dne. Co se týče složení, tak se liší podle denního rozvrhu. Pokud mám klasicky pracovní den, tak snídám většinou tvaroh s čerstvým ovocem, oříšky a občas přidám i karob.

V případě, že mám v plánu těžší trénink, tak se musím zásobit energií, a pro ty příležitosti mám připravenou bezlepkovou instantní kaši. Pokud jdu jen na výklus, tak většinou nesnídám a dávám si jídlo až po běhu.

Jak vypadá můj běžný den, kolik času v něm věnuji sportu…

Můj běžný den se liší podle toho, jestli mám v plánu běžecký trénink, nebo ne. Ale asi jako u každého je to rutina. Odvézt dceru do školy a v případě, že mám trénink, tak jej odběhat. Pak sedám k počítači a zhruba do jedné hodiny pracuji. Poté jedu pro dceru a vozím ji po kroužcích, případně vedu hodiny běhu a mezitím se snažím pracovat. K počítači sedám zase večer, když můj muž usedá k TV a dcera jde do postele.

Cvičení se věnuji minimálně pětkrát týdně. I když nějaký ten pohyb mám snad denně. Když se k němu ale nedostanu, určitě si to nevyčítám. Je pro mě důležité, se co nejmíň stresovat a pohyb si spíš užívat – než se jím trápit.

Každý měsíc spojujeme sport s dobrou věcí! Central Kladno a další partneři podporují pravidelnými výběhy NA VLNĚ LASKAVOSTI Hynka Skůru, malého chlapce, který před několika lety utrpěl vážné zranění v bazénu a od té doby stále bojuje za zlepšování svého zdravotního stavu. Účastníci běhu přispívají částkou 50 Kč, vybrané finance putují na transparentní konto malého Hynka. Vybíháme každý druhý čtvrtek v měsíci, tedy i 14. 6. 2018. Sraz je v 18.30 hodin u infostánku Central Kladno. Délka běhu je cca 5 km. Více informací najdete také ve facebookové události. Těšíme se na vás!

Co mě nejvíce baví a co zlobí ohledně mé „profese“ trenérky?

Nepasovala bych se přímo do role trenérky, ale spíš takové koučky. Jednou týdně vedu běžecký trénink pro dospělé a jednou týdně dětské tréninky na extrémní překážkové závody. Oboje mi moc baví a kromě toho, že je člověk občas unavený a na trénink se mu moc nechce, bych v tom žádná negativa neviděla.

Dříve, když jsem se snažila lidem pomáhat s tréninkovými plány, to bylo něco jiného. Lidé si neuvědomují, že skladba tréninku má nějaké návaznosti a že když mi napíšou, že dnešní trénink si odběhnou ve dnu, kdy měli plánované volno, tak to není správné. Takže jsem jim rozvrh znovu předělávala – několikrát měsíčně. Proto jsem od toho ustoupila a tréninkové plány dělám už opravdu jen výjimečně.

Každopádně aktuálně jsem spustila kurz Běhání pro začátečníky. Vím, že je tady spousta lidí, kteří se k nám do skupiny bojí přijít, protože mají pocit, že by někoho brzdili.  Šestitýdenní program je tak pro ně takovou přípravkou, kde si ukážeme nejen jak začít běhat, ale určitě nezapomeneme ani na regeneraci a stravování.

Kdybych mohla v myšlení lidí změnit jednu jedinou představu o běhání, byla/o by to:

Já bych asi ani nechtěla bořit mýty o běhání nebo někomu vštěpovat svou představu o něm. On si na to každý musí přijít sám. Nejlepší by bylo, kdyby se lidé alespoň hýbali. A je jedno, jestli je to běh nebo jiný sport. Sport v člověku probouzí to dobré. Vyplaví se mu endorfiny, zapomene na bolest a vydá ze sebe negativní energii. Sport je všeobecně lék na špatnou náladu a různé zdravotní neduhy. A to bych chtěla, aby každý pochopil. Není nutné se sedřít z kůže, ale najít rovnováhu v tom, co dělám a čeho chci dosáhnout.

Proč jsem se rozhodla podporovat během právě Hynka Skůru?

Osud Hynečka Skůry sleduji už od začátku loňského roku. Poprvé mi o něm vyprávěl Tomáš Tuša (zakladatel projektu Na vlně laskavosti). Chtěl, abych svým projektem Letní výzva pro srdcaře podpořila právě jeho. Jenže já už tehdy měla domluvené partnerství v rámci jiného projektu, a tak vznikly alespoň naše výběhy Na vlně laskavosti, které se konají vždy každý druhý čtvrtek v měsíci. A i když to není podpora, kterou by Hyneček opravdu potřeboval, je krásné vidět, kolika lidem osudy ostatních nejsou lhostejné. Další výběh nás čeká 14. 6. 2018.

Díky tomu, že se scházíme takhle pravidelně, vidíme, jaké Hyneček dělá pokroky. Začal jíst sám a pomalu začíná chodit. Tohle jsou ty chvíle, kdy vidím, že naše společná pomoc má smysl. A právě proto, že všichni víme, kam naše peníze opravdu jdou, jsem se rozhodla, že Letošní výzva pro sdrcaře prostě nemůže být pro nikoho jiného než pro něj. Mým cílem bude touto výzvou vybrat alespoň 120 000 Kč. Tolik totiž stojí rehabilitační pobyt v Tatrách, který může Hynka zase posunout o kousek dál. Jsem pevně přesvědčená, že to společnými silami letos přes léto vybereme. Registrovat do výzvy se můžete již nyní na stránkách Jeden měsíc běžce.

Snídali jsme s Veronikou Šimáčkovou — koučkou, konzultantkou a trenérkou — Jeden měsíc běžce

Foto Lukáš Oujeský

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *